Polyamorie je jeden ze životních stylů, které se řadí do konsenzuální nebo etické nemonogamie. Co polyamorie přesně znamená, co je třeba promyslet, než se do ní pustíme, a jak s ní začít? To jsou všechno otázky, na které můžete najít rychlé a přehledné odpovědi v tomto článku. Co se tedy v základech polyamorie, tedy Polyamorie 101 dozvíte?

Co je polyamorie?

Polyamorie je jeden z podtypů nemonogamních vztahů. Základem polyamorie je tvoření více romanticko-sexuálních vztahů, ale pouze se souhlasem všech zúčastněných. Od otevřených vztahů se polyamorie liší tím, že nejde pouze o sexuální otevřenost více lidem, ale o vztahy se závazkem a silným emočním napojením. Polyamorní lidé mohou spolu žít, mít děti a mohou se seznamovat s dalšími partnery svých partnerů. Polyamorie ale automaticky neznamená, že všichni členové polycule (skupiny, která je utvořená z polyamorních vztahů) spolu musí mít romanticko-sexuální vztahy nebo že spolu žijí.

Motivace k nemonogamii

Otvírání se polyamorii

V naší kultuře nikdo nevyrůstá už s polyamorním nastavením, protože polyamorie není ve společnosti přijata a dostatečně reprezentována. Proto když se k polyamorii rozhodneme, musíme se tomuto novému životnímu stylu učit. Každý má ale jinou startovní pozici, když začíná s polyamorií. Někdo tak začíná s polyamorií z pozice single, někdo už je v monogamním vztahu, který by chtěl otevřít, a někdo vstupuje poprvé do polyamorní dynamiky přes nový vztah s partnerem, který je nemonogamní. Každá z těchto pozic má výhody a nevýhody, ale součástí všech je, že se jedná o nějakou změnu, která může přinášet množství emocí a otázek. Možná taky ale v začátcích úplně přesně nevíme, co chceme, na jaké překážky narazíme a jak se v tom budeme cítit, a to je v pořádku.

Během hledání ideálního nastavení v rámci polyamorie je důležité sdílet s partnery svoje představy. Jedině tak může dojít k naplnění našich potřeb, nebo i ke zjištění, že si s tímto partnerem neladíme. Zároveň se jedná vždy o proces, kdy se učíme, jak být s tím druhým a jak o sebe vzájemně pečovat. Zejména při prvním otevírání se polyamorii mohou více přicházet pocity žárlivosti, osamění, než se naučíme s těmito pocity zacházet a nastavovat si hranice. Je také plně v pořádku postupem času přijít na to, že polyamorie není pro nás. Hlavní je náš komfort a autentičnost. Pokud tak začínáte poprvé s otvíráním se polyamorii, buďte k sobě hlavně laskaví a dejte si dostatek prostoru na to objevovat, co pro vás tato změna znamená.

Pravidla a hranice

Polyamorní vztahy nejsou bezhraniční a mají svá pravidla a podmínky, které jsou společně probrané a odsouhlasené. Tyto hranice slouží k zajištění pocitu bezpečí všech zúčastněných. Každý polyamorní vztah se v těchto prvcích bude lišit, a je tak třeba tyto podmínky probrat vždy na začátku nového vztahu. Zároveň to neznamená, že se tyto podmínky časem nebudou měnit, a je tak nutné tyto podmínky časem aktualizovat. Časté podmínky se týkají následujících prvků:

• množství stráveného času s partnery
• sdílení informací s dalšími partnery
• podmínky přidání dalšího vztahu
• otázky týkající se sexuálního zdraví
• sdílení financí, účast na důležitých životních rozhodnutí
• bydlení a děti

Někdo tak může mít nastavené, že partner může mít další vztahy, pouze pokud o tom předem specificky informuje, někdo tuto informaci předem vůbec nepotřebuje. Jindy třeba může být hranice, že se s tímto novým potenciálním partnerem partnera chceme sejít, než jejich vztah začne být fyzický. Pokud spolu partneři bydlí, dojednávají podmínky případného sdílení svého prostoru, zda tam někdy mohou jiní partneři přijít, zda tam můžou mít sex nebo třeba že nesmí mít sex ve společné posteli. Někdo potřebuje slyšet o každém setkání s jiným partnerem, někdo chce slyšet jen určitou hloubku detailů. Řeší se to, jak se tyto vztahy představují ostatním, jak moc se podílí na důležitých životních rozhodnutí a podobně.